Jak jsem vyběhl s vedrem – díl 1.

Byl srpen 2013 a já patřil k těm nejnešťastnějším lidem na světě. Úmorná vedra, která tehdy již delší dobu panovala, mě fyzicky, ale hlavně psychicky značně deptala.

Věčně unavený, bez nálady, rozhicovaný tak, že jsem se potil snad i dovnitř. Značnou část volného času jsem trávil ležením na pohovce s neschopností a nechutí do čehokoliv.

„Chlap si musí umět vždycky poradit!“, řekl jsem si. A taky jsem si poradil. Vytáhl jsem na zahradu starý, zahradní bazének, napustil do něj vodu ze studně, oblékl plavky a po chvíli čekání, až se voda trochu ohřeje, se do něj položil. Uf, konečně trochu úleva. Vesele jsem se rochnil, z bazénu mi koukala pouze hlava. To zaujalo sousedovic psa, který přiběhl, zastavil se asi na 20 metrů a začal zuřivě štěkat a hrabat zadníma nohama – jako kdyby si chtěl nanečisto vyzkoušet jízdu na rotopedu.            

Jsem starej koumák od kosti a tak mě napadlo, že bych se také mohl začít otužovat. Otužovaní v chladné vodě je přeci zdraví prospěšné, ne? A to jsem také učinil. Po pár dnech opatrného šplouchání jsem do bazénu napustil čerstvou vodu ze studně o teplotě přibližně 16-ti stupňů Celsiových a položil se do ní. Uplynulo 5 minut. Pak dalších 5, ... Po zhruba 20 minutách jsem bazén opustil. Toto jsem realizoval zhruba ještě další 3 dny. Pokud si, vážení čtenáři myslíte, že to nemohlo skončit jinak než nemocí, tak si to myslíte správně. Zhruba týden až 2 jsem se potom nemusel otužováním v bazénu vůbec zabývat. Pouze jsem bedlivým okem sledoval předpověď počasí, dychtiv po tom, až ta zatracená Taťána konečně ohlásí to tolik očekávané ochlazení ...

... střih časem do současnosti ...

Červenec 2015. Tři čtvrtě na 4 odpoledne.

Upřeným pohledem hypnotizuji teploměr, který ukazuje něco mezi 36 až 37 stupni ve stínu. Jde se na věc! Oblékám běžecký ohoz, namažu se krémem, obouvám boty a vyrážím. Venku je trochu jako ve skleníku, ale není to nic hrozného. Rychlou chůzí ujdu pár kilometrů a postupně přecházím do běhu. Na okruhu, kde pravidelně běhám, není snad s jedinou výjimkou živá duše. Ostatně, také jsem to očekával. Snažím se udržovat nízkou intenzitu běhu, i tak je to však pro mne celkem nová pocitová zkušenost. Z části možná i proto, že velká část trasy je na přímém slunci. Postupně začínám cítit únavu v nohou, běh se stává náročnějším. V okamžiku, kdy cítím až příliš velký žár na temeni hlavy, rozhoduji se běh ukončit. Uběhl jsem asi 9 km, což mi pro dnešek stačí. Po návratu domů se ještě musím trochu orazit – dnes to bylo náročné. Potom jdu zalévat záhony. Trvá mi to asi 25 minut, vykropím při tom něco přes 200 litrů vody. Beru si vždy najednou 2 kropáče o celkové hmotnosti kolem 20 kg. K některým záhonům to mám až 30 metrů daleko a do mírného svahu. I když nechodím pomalu, nezadýchávám se. Je to pro mne taková doplňková fyzická aktivita, kterou provádím prakticky denně.

Pár dnů nato nastává období, kdy jdou teploty trochu dolů a udržují se něco kolem třicítky. Já zase udržuji svůj běžecký a zalévací rituál. Tělo si celkem rychle zvyká. Není pro mne větší problém vykonávat, i na přímém slunci, náročnou fyzickou práci včetně vožení koleček se zemí. Ostatní lidé mě povětšinou nabádají, abych se na to ... (doplňte dle své preferované činnosti). Což mě samozřejmě nemůže nikterak rozházet a s úsměvem na rtech pokračuji v práci dál. Ono je vůbec celkem úsměvné pozorovat lidi, neuvyklé na vedra, při lopotě ve vedrech. Mají takový zvláštní, těžko k něčemu přirovnatelný výraz ve tváři – takový kompot všech možných pocitů. Jsem si jist, že jedinečnost tohoto výrazu by zajímala Bertillona (nebo alespoň ÚOOZ).

Opět nastává doba větších veder. Předchozí den jsem relaxoval a tak se cítím odpočatě. Jdu zase běhat. Na okruhu, kde běhám, zase téměř nikdo není. Tentokrát trochu šlápnu na plyn. Postupně zvyšuji intenzitu, sluníčko pěkně svítí a mě se běží celkem fajn. Vnímám pouze, že je trochu teplo. Teplota ve stínu se pohybuje mezi 33 až 34 stupni. Celkem uběhnu pouze asi 7 km – dnes nemám v úmyslu se nějak moc vyšťavit. Zaliju ještě záhony. Cítím se docela svěží.

Předpověď počasí mě již prakticky vůbec nezajímá. Vedro? To pociťuji pouze v noci, když nemůžu usnout. Přes den jsem vedruprostý, resp. hicuprostý.

O tom, JAK konkrétně jsem dokráčel k tomuto stavu, JAKÉ konkrétní kroky jsem podnikl, JAK dlouho mi co trvalo, dočtete se v dalším pokračování tohoto článku.

Děkuji za pozornost a přeji vám krásný, hicuprostý den!