Významného životního jubilea se dnes dožívá ...

člověk, který již v sedmi měsících dovedl zřetelně mluvit, ve 4 letech psal první krátké povídky, v osmi řešil lineární rovnice a kreslil i s překvapivými detaily raketové motory. Pro své okolí platil za geniální dítě.

Na základní a střední škole byl úspěšným řešitelem různých olympiád – matematické, chemické a hlavně fyzikální, kde koncem gymnázia patřil k pětadvaceti nejúspěšnějším v celém tehdejším Československu. Obdobně úspěšný byl ale i v jiných oborech, např. ve tvůrčím psaní a v soutěžích ve znalostech cizích jazyků. Ve všech předmětech školních let dělal v průměru méně než jednu chybu za rok – byl de fakto jedničkářem mezi jedničkáři.

Maturoval roku 1974. Ačkoliv patřil k nejlepším, měli lidé jako on politický zákaz studia na vysokých školách. Pod pohrůžkou stávky celého pedagogického sboru, což byl tehdy krok krajně riskantní a nebezpečný, docílil ředitel jeho gymnázia, že byl nakonec, mezi posledními, přijat na Hutnickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě. Humanitní a jiné netechnické obory na jakékoliv univerzitě mu však zůstaly po maturitě zcela uzavřeny. I přes nepřízeň osudu měl tak trochu štěstí v neštěstí. Jeho obor – systémové inženýrství, poskytoval studentům velmi široký multidisciplinární přehled pro řízení multidisciplinárních týmů. V průběhu studia se věnoval do maximální hloubky humanitním předmětům oboru. Jeho diplomová práce: Systémový přístup ke komplexu sociálních potřeb člověka měla již výrazný psychologický charakter.

Jedna zajímavost:

Zkoušky dokázal skládat jako první na celé fakultě – vždy 5 zkoušek za semestr. Velký strašák „matematickou analýzu“, na které v prvním ročníku končívala tak čtvrtina studentů fakulty, udělal v předtermínu dopoledne – a odpoledne téhož dne šel na další zkoušku. Vše je zaznamenáno v jeho indexu. Jeho studijní průměr byl 1.0 na všech stupních a typech škol, které kdy absolvoval. Na všech vysvědčeních i v obou vysokoškolských indexech. Vím, že zdůrazňování těchto věcí se mezi lidmi netěší zrovna velké popularitě, ale u učitele osobního rozvoje to osobně vidím jako rozhodující, úředně potvrzené a nevyvratitelné. Ve spoustě jiných profesí to samozřejmě rozhodující není, ale když je profesí někoho jak se učit, jak číst a studovat, jak úspěšně komunikovat u zkoušek a konkurzů, atd. – jaký lepší důkaz profesionality vlastně ještě chtít?

Po promoci v červnu 1979 nastoupil, z nedostatku jiných možností, na místo systémového analytika na jednom z největších výpočetních středisek tehdejší doby – OKR automatizace řízení k.ú.o. Od ledna 1982 byl vysokoškolským učitelem – odborným asistentem na katedře systémového inženýrství Ekonomické fakulty VŠB Ostrava (dnešní Technická univerzita Ostrava). Ani toto se ovšem neobešlo bez značného odporu tehdejší stranické politiky. Jako vysokoškolský učitel působil až do roku 1984. Složil státní jazykovou zkoušku z němčiny a průvodcovskou zkoušku z ruštiny. Přivydělával si jako externí učitel na gymnáziu v Ostravě-Porubě, přičiněním lidské závisti mu však byl tento přivýdělek hlavním zaměstnavatelem později zakázán, což ho dostalo do značně složité životní situace – s malým dítětem a manželkou. Souběžně studoval (září 1982-září 1984) dálkovou formou postgraduální čtyřsemestrální studium pedagogicko-psychologického zaměření, kde dosáhl výborné kvalifikace (ale žádný titul ze studia neplynul). Jeho závěrečná práce pro obhajobu u státní závěrečné zkoušky: Technika duševní práce jako složka dovednosti samostatně studovat byla základem pro novou odbornou disciplínu: techniky duševní práce, dnes známou spíše jako beneopedie.

Na katedře mu však byl absolutně a neodvolatelně zamítnut jakýkoliv pokus o vědeckou aspiranturu, což byl nutný předpoklad k docentuře. Prostě nechtěl do KSČ. To vedlo k jeho odchodu z vysoké školy (září 1984) a nástupu na místo středoškolského učitele v Opavě.

Velmi aktivní a činný zůstal ale i v tomto období. Vznikly velmi známé televizní vzdělávací seriály, ve kterých se diváci blíže seznámili např. s rychločtením, time managementem, ale třeba také vizí Internetu. Podílel se na nich coby autor všech scénářů, autor specifikací ke všem softwarovým pomůckám, hlavní moderátor a průvodce.

Vytvořil krátkodobé kurzy (1 až 5-ti denní) rozvoje osobnosti (zpočátku nazývané „kurz rychlého čtení“ ) určené pro širokou veřejnost, což byla v tehdejším Československu naprostá novinka. O tyto kurzy byl zájem doslova extrémní. Prvních 101 kurzů tržních kurzů měkkých dovedností v naší zemi vedl coby lektor pouze on sám (1986 - poč. 1990).

Kvůli trvající obrovské poptávce po kurzech se rozhodl opustit místo středoškolského učitele (na gymnáziu zůstal jako externista) a pracovat v oboru, který sám od píky vytvořil – nezávislý lektor, poradce, školitel, trenér osobního rozvoje. Prosazoval styl, kdy si jeho žáci prostřednictvím lektorových otázek sami přijdou na řešení svých problémů v oblasti osobního rozvoje (např. rychločtení, studium cizího jazyka apod.). Dnes se tomuto stylu říká, tuším, koučování.

Drtivá většina absolventů jeho kurzů byla a je velmi spokojena, doslova nadšena.  Mezi jeho žáky patří i mnoho známých osobností, jako např. ústřední školní inspektor MŠMT Tomáš Zatloukal nebo MUDr. Martin Holcát, MBA., dlouholetý ředitel Všeobecné fakultní nemocnice Praha-Vinohrady. Někteří, i velmi hodnověrní svědkové jej srovnávají s nejslavnějšími zahraničními jmény v oblasti soft-skills, např. Stephenu Coveyovi. Dokonce jej staví i na vyšší úroveň.

O velké oblibě jeho kurzů svědčí i fakt, že na sraz absolventů těchto kurzů, konaný 12.5. 1990 na Staroměstském náměstí v Praze, přijelo cca 500 lidí. Nyní již celkový počet absolventů jeho kurzů přesáhl 12 000. 

A co je vlastně tou kouzelnou podstatou jeho kurzů?

Je to koncept psychovzorců (synonymum: multimetody). Psychovzorce jsou, velmi stručně řečeno, zákonitosti lidské psychiky shrnuté do jednoduchých matematických vzorečků pro snadné použití v praxi. Aplikace psychovzorců má značně široké použití. Umožňuje snadno vyvozovat řešení např. pro efektivní komunikaci, efektivní studium apod. Celá metodika se přitom dá zvládnout velmi rychle – opravdu nejsou nutné roky (náročného) studia, které si moderní člověk, hledající rychlá a efektivní řešení, beztak stěží může dovolit.  

Zdroje:

 http://www.gruber.cz/static/expertizaS.htm

 www.youtube.com, heslo „David Gruber“

 www.wikipedia.cz

Dnes již existuje na českém trhu několik tisíc jeho následnických nabízitelů. Někteří z nich se však tváří, jako kdyby vůbec neexistoval, jako kdyby veškeré soft-skills přišly ze zahraničí. V krajním případě jej ani neuvádějí v seznamu odborné literatury.

Nezodpovězené otázky ...

Vzhledem k nepřehlédnutelnému úspěchu jubilanta je pro mne záhadou, že doposud nevznikla žádná širší, seriózní debata o zavedení jeho know-how do praxe státních orgánů, např. školství, vědeckých institucí apod. Co nebo spíše kdo tomu brání? Jasně, psychovzorce nejsou lékem na všechno, ale veškerá kritika, kterou jsem doposud zaregistroval, se ve valné většině omezovala na nepodložená tvrzení, že jubilantovo know-how není nic nového pod sluncem, že to tady bylo již dávno, a že on to „jenom“ pojmenoval a zařadil. Nějaké jeho profesionální české předchůdce v oblasti jeho profese nezávislého lektora a kouče nebo v oblasti jeho krátkodobých tržních kurzů měkkých dovedností však z těch kritiků zatím nedokázal jmenovat a spolehlivě doložit nikdo. A proč se jeho knih a brožur prodalo, téměř bez reklamy, více než milion kusů, když „to tady bylo již dávno“, to mi také nikdo neobjasnil... Proč lidé stáli celou noc frontu, opět takřka bez reklamy, na jeho letní kurzy, když „něco takového tady přece bylo již dávno“?

Další věcí, která má ještě závažnější dopad, je právní ochrana duševního vlastnictví jubilantova know-how – jako se chrání např. technické patenty, vynálezy, průmyslové vzory. Pokud by to ČR správně udělala, nevidím důvod, proč by neměla mít velké autorské a soutěžně právní výhody v této oblasti. A vzhledem k tomu, jak velké se točí v této branži peníze, by nám mohly plynout značné finanční prostředky z celosvětových licencí. To by mohlo vést nejenom k podstatnému zvýšení životní úrovně obyvatel, ale i např. k tomu, že bychom nebyli vydíratelní odepřením dotací ze strany EU, což by zase na oplátku vedlo k vyšší míře svobody a nezávislosti rozhodování politiky našeho státu. 

Nu což. Třeba se někdy opravdu dočkáme stavu podobnému výše. Kdy nás nebude Západ brát jako východoevropské nedouky a burany, ale minimálně jako rovnocenné partnery. Kdy nebudeme pro Západ jenom vítaným zdrojem příjmů plynoucích z ještě dosti rozšířené omezenosti a servility. Kdy zde lidé nebudou hned padat na zadek před lektorem s anglickým jménem, ovšem s X-krát vyšší cenou kurzu (leckdy i hodně sporné kvality).

Všechno nejlepší, hodně zdraví a úspěchů do příštích let, Davide!