V našich zeměpisných končinách se lidské zlobě a protivenství ubráníme povětšinou v rovině psychické nebo slovní. Mohou ovšem nastat situace, a tak se bohužel i děje, kdy je nutno umět se ubránit i v rovině fyzické.
A především o tom je kniha Sebeobrana všedního dne, která je společným dílem autorů Davida Grubera a Zdeňka Maláníka.
Davida Grubera už asi většina z vás zná, kdo ne, může kouknout třeba na stručný souhrn jeho života zde nebo na jeho zdejší blog, případně na jeho web.
Zdeněk Maláník se celoživotně zabývá sebeobranou. Je autorem sebeobranného systému SALUTEM.
Knihu lze rozdělit na 2 části. První část je krátká a teoretická. Druhá, praktická část již dopodrobna rozebírá konkrétní situace a ukazuje, jak se v těchto situacích efektivně bránit útočníkovi.
První část
První část začíná stručným popisem sebeobranného systému Salutem. Poté jsou poměrně dopodrobna rozebrány některé všeobecně rozšířené mýty a mylné názory v oblasti sebeobrany.
Například:
„Nebudu provokovat a nikdy se mi nic nestane.“
„Fyzickým sebeobranným odporem útočníka jen více rozzuřím. Raději snesu jednu, dvě jeho rány, a on pak dá pokoj.“
Jak ale toto obstojí v praxi a čím se vlastně řídí psychika agresora? Co se doporučuje při započaté sebeobranné akci proti agresorovi? Co musí mít obránce předem připraveno pro případ ohrožení? Dozvíme se v knize.
Kus textu je věnován také právní úpravě nutné obrany. Vše podstatné je stručně vysvětleno v několika srozumitelných větách. Mimochodem, docela mne zaskočila krátká poznámka o tom, že např. v Anglii je sebeobrana, z hlediska zákona, pojímána principiálně zcela jinak než u nás.
Kniha dále pokračuje popisem hlavních pilířů úspěšné sebeobrany: strategie, koncentrace a fyzické akce.
Strategie zahrnuje základní kroky pro řešení každé sebeobranné situace, jako je prevence (nechodit do no go zón, nelézt tam, kde bych mohl dostat přes držku, atd.), vzdálení se od hrozby (odchod, útěk), až po řešení následků boje (odchod, zadržení, lékařská pomoc, spolupráce s PČR, atd.).
Zásadní je také koncentrace. Bez adekvátní koncentrace na útočníka a krizovou situaci si lze úspěšnou sebeobranu představit pouze stěží. V této knize se problematika koncentrace dále nerozebírá, zájemcům lze doporučit např. Zlatou knihu komunikace (autorem je David Gruber, kdo by to byl řekl), v níž je téma koncentrace podáno komplexně.
U třetího pilíře sebeobrany – akce, autoři hned zkraje a natvrdo říkají, abychom zapomněli na akční filmy. „V realitě stačí jeden, dva dobře mířené údery, které zdálky mohou vypadat i jako relativně slabé, a člověk je z boje vyřazen. A hlavně – v realitě málokdy trvá boj více než půl minuty.“
Zmiňují vhodnost systému Salutem pro sebeobranu běžného člověka, kdy není potřeba dlouhé měsíce drilovat různé sofistikované páky, údery, přehozy apod. Často postačí prostě účinně praštit, kopnout atd.
Dále poukazují na humánnost obrany. Nejenom proto, že jsme lidé, ale též z důvodů ryze praktických. To však rozhodně neznamená, že máme s útočníkem jednat v rukavičkách – obrana nutně musí být vždy razantnější než útok.
Závěr první části potom tvoří modelový příklad ženy jdoucí ztemnělým parkem, na kterém jsou rozebrány nejčastější chyby a jejich možná řešení z pohledu úspěšné sebeobrany.
Druhá část
Tuto část tvoří zhruba tři desítky nejběžnějších situací obtěžování, přímého napadení a účinné sebeobrany podle zásad popsaných v první části knihy. Každá situace se skládá z textu a názorných, doprovodných fotografií. Fotografie jsou vybrané záběry z videosekvencí, které znázorňují sebeobranné akce v pohybu.
Uvedené situace představují sebeobranu jednotlivce proti jednotlivci, a to beze zbraní. Jsou mezi nimi situace, specifické pro napadení ženy mužem, což lze s výhodou použít např. k eliminaci násilníků domácích.
Technické možnosti v době publikování této knihy neumožňovaly vkládat přímo do e-knihy videosekvence. Takže místo nich je vždy k dané situaci publikována série několika fotografií. Videosekvence si lze objednat zvlášť, libovolné množství a dle vlastního výběru, na eshopu www.gruber.cz.
Moje poznámky a připomínky
Osobně si nevzpomínám, že bych musel někdy řešit nějakou závažnější situaci, kdy by hrozil fyzický útok. Nedokážu proto říct, jak bych vlastně v reálu reagoval. Možná bych, i přes dobrou teoretickou přípravu a slušnou kondici, takříkajíc zatuhnul. Proto mě hned napadá otázka: „Existuje nějaký fígl, jak se z toho zatuhnutí co nejdříve dostat?“ Protože i když člověk v maximální míře minimalizuje riziko, nejsou zase tak řídké situace, kdy musí čelit fyzickému útoku v místech, kde by to téměř nečekal (a o to víc je potom překvapen). Smutnou realitou dnešní doby je bohužel fakt, že okolní lidé, ač jich může být dost a dost, se ku pomoci příliš nemají. To hned vyvolává další otázku, na kterou jsem v knize nenašel odpověď: „Jakým způsobem přimět okolní lidi k aktivní, účinné, rychlé obraně napadeného člověka na veřejnosti?“ Jak sjednotit (často výrazně početnější) okolí? Prostě aby lidi jenom nečuměli, když třeba do někoho na ulici kopou?
V případě, že vás systém sebeobrany popisovaný v této knize zaujal, rozhodně bych doporučoval videosekvence. Zvláště u složitějších sebeobranných situací jsou mnohem názornější než fotografie.
Osobní zkušenosti a názor mojí známé
V efektivní obraně jsem byla vcelku vycvičena díky staršímu bratrovi, který mě fyzicky napadal a to zcela bez varování. Přišla jsem na to, že moje odezva musí být blesková a odstrašující. Jedině tak jsem dokázala vyrovnat svůj fyzický hendikep. Jednou mě zezadu napadl, když jsem v pánvi rozehřívala olej na smažení. Bleskově jsem ho tou horkou pánví přetáhla. A bylo po boji.
Vždy, když se vracím potmě domů, tak sleduji své okolí, nepřibližuji se k místům, kam bych mohla být zatažena (křoví, vchod domu) a mám připraven obranný sprej (dříve klíče).
Při účinné sebeobraně je vhodné použít co je po ruce. Každému bych doporučila, aby si nějaké to přepadení nanečisto vyzkoušel. Na kurzu sebeobrany nebo s partnerem či s kamarády.
Konečný verdikt
Kniha dle mého soudu splnila svůj účel. Snadno srozumitelnou formou, uceleně a na názorných příkladech dokumentuje prakticky použitelnou sebeobranu pro běžného člověka. Určitě bych uvítal doplnění knihy o odpovědi na otázky zmíněné v části „Moje poznámky a připomínky“. Jinak v podstatě nemám, co bych vytkl.
V době psaní této recenze byla e-kniha už hotová, ale její editace a prezentace na našem největším portálu elektronických knih dosud nebyla dokončena. (www.palmknihy.cz – z adresy www.knihy.idnes.cz se tam dostanete přímým odskokem)
Ale již nyní se k ní dostanete na níže uvedeném prolinku:
http://gruber.inshop.cz/inshop/scripts/detail.asp?ItemID=294&Level=9
