Perfektní ráno

Existuje lepší způsob, jak si skutečně vychutnat ráno a nastoupit do pracovního procesu lépe energeticky vybaven a emočně naladěn? Asi jo …

Crrrr. Poklidné brzké pondělní ráno s nezměrnou brutalitou rozříznou budíky v českých domácnostech. Ach nééé, už zase! Vstávat! Vstáváte, vstává manželka, vstávají děti, vstává pes, kočka, papoušek, morče, křeček a bůhvíco ještě taky vstává. S očima Jana Žižky míříte do kuchyně, kde intuitivně zapínáte rádio a dáváte vařit vodu na kávu. Rychle pro noviny.  Za pár minut již paralelně děláte 3, obvykle nedůležité věci: srkáte kávu, posloucháte rádio a čtete denní tisk (abyste se mohli dosyta a spravedlivě rozčílit). Do toho vás ještě obtěžuje zbytek týmu se svými naprosto malichernými problémy. Ale nic netrvá věčně – práce spousta, času málo. Éterem poletují se stále se zvyšující se frekvencí hlášky typu: „Pavlíku, kde máš ty ponožky?!“ či „Aničko, tašku!“ Atmosféra pomalu houstne (nejen proto, že u WC se tvoří fronta). Zvládnout tohle všechno vyžaduje stoprocentní nasazení moderního člověka. Jednou rukou ještě dopíjíte zbytek kávy, zatímco tou druhou si už zavazujete tkaničky (nejenom) svých bot. Klíče, mobil, hodinky, brejle. Chvátej, nemáme už čas! S taškou v ústech a s rohlíkem v ruce (sakra, nebo naopak?) vyrážíte ze dveří a … Do prdele, zácpa!

Toto bohužel není pro řadu lidí pouze science fiction, ale podstupují takovýto podivný rituál docela pravidelně. Proti gustu žádnej dišputát, říká se, ale jelikož je ráno start nového dne, mělo by být jeho efektivnějšímu zvládnutí věnováno přeci jenom trochu pozornosti, mělo by být trochu vycizelováno. Netřeba pravidelně začínat všední dny podobně, jak je popsáno výše, a být, často zbytečně, ve vleku stresu. Docela by mne zajímalo, jaké jsou alespoň přibližné náklady důsledků nedobře zvládnutého rána. Nezvládnuté ráno může být i celkem nebezpečné, nejenom pro vás. Dopravní nehody, rozházené emoce a tím konflikty s kolegy a nižší efektivita v práci, zdravotní problémy, … Kolik nás tohle všechno naprosto zbytečně stojí za den, týden, měsíc, rok? Nešlo by to tedy udělat trochu jinak?

Ještě krátká poznámka ohledně ranního tisku:

Za dob mých studií jsem občas potkával postaršího muže, kterému ranní tisk nosil jeho dlouhosrstý jezevčík. S novinama pěkně symetricky po obou stranách tlamy cupital po chodníku a za ním si majestátně vykračoval jeho pán s rukama za zády. :)

Jak to dělám já …

Ranní káva není můj šálek kávy, ranní tiskoviny prakticky nečtu, rádio v podstatě neposlouchám. Po probuzení, obvykle v 6:30 (vždy si nechávám dostatečně velkou časovou rezervu – je to zásadní věc!) včetně sobot a nedělí, míří mé první kroky do koupelny. Nikoliv však proto, abych ze sebe smyl zbytky včerejší práce (i když bity a bajty jsou mrchy a dostanou se třeba až za uši), ale abych si dopřál ledovou svěžest – studenou sprchu. Moc se s tím nerozpakuju: nejdřív to vezmu trochu vlažnou a pak nemilosrdně nastavím baterii na maximálně studenou. Pocity jsou, hlavně po dopadu úvodních studených kapek, leckdy velmi intenzivní, skoro až, řekl bych, nadpozemské. Hlavně se neposrat. Pěkně vzít celé tělo: nohy, ruce, trup, ramena, xicht (ale nepřehnat to - pozor na dutiny), nevynechat ani chlup :) Můžete při tom krásně pozorovat izolační účinek tukové vrstvy na břiše, pokud tedy nějakou máte. Celá procedura mi zabere zhruba 2-3 minuty. Teplota vody po odtečení se pohybuje zhruba kolem 11 stupňů. Začal jsem asi před 1,5 měsícem na 10 sekundách.

Po obléknutí vezmu 1 citron, vymačkám ho do čtvrtlitrové sklenice, kterou pak doleju vlažnou vodou. Mňam! Ovšem ne tak zhurta – lokám pomalu a postupně v rozmezí klidně i 15 minut. Prostě piánko. Mezitím zkontroluju email a trochu omrknu, co je kde novýho (třeba ve světě nebo na blogu). Pak je čas na snídani, která se v mém případě obvykle sestává z banánů, pečiva a mléčných výrobků. Perfektní ráno.

 

Pozorované účinky otužování

Bezprostřední účinek ranní studené sprchy trval, hlavně v začátcích mého otužování, zhruba několik hodin. Máte pocit, že ve vás vysloveně proudí energie (kterou je třeba nějak využít, třeba prací :)). S postupným návykem těla na otužování pociťuji menší bezprostřední intenzitu účinku, třebaže se sprchuji déle. Moc se nezmění ani když hned natvrdo začnu studenou vodou – bez té vlažné předehry. Tělo je holt prevít a zvyká si. Proto asi co nejdříve začnu hledat efektivní způsob, jak se ráno intenzivněji vychladit za kratší čas.   

Znatelný dlouhodobý účinek jsem ve větší míře začal pozorovat teprve nedávno. Projevil se tím, že už zkrátka nepotřebuju být přes den tak nabalenej jako předtím. Dokonce přímo naopak – začalo mi být až nepříjemně horko.

Co se týče účinků psychologických, to si zatím netroufám tak úplně posoudit. Někde jsem zaslechl, že otužování zvyšuje míru odolnosti vůči stresu. Sprcha představuje přiměřenou míru stresu, jakousi cvičební pomůcku, na které se psychika učí zvládat stres obecně. Za tu dobu jsem ale já osobně pod nějakým větším stresem nebyl, takže jsem toto sám na sobě nemohl moc otestovat. No, možná jsem vůči stresu trochu odolnější, ale chladnej jako ostří skalpelu špičkového chirurga teda rozhodně nejsem. Spíš si myslím, že jak je člověk ráno víc nabuzenej a víc udělá, tak se mu zvýší (to zdravé) sebevědomí, které je nutnou složkou pro zvládání stresu. Což ale rozhodně není na škodu!

S odolností vůči stresu logicky souvisí také emoční vyrovnanost. Tak, jako v případě odolnosti vůči stresu ale nedokážu jednoznačně říct, zda jsem emočně vyrovnanější nebo ne. Možná je na první znatelné výsledky zatím ještě příliš brzo. Možná, že cvičební míra stresu klesla pod jistou minimální mez a já budu muset trochu přidat na intenzitě ochlazování.

Když se nemůžete odhodlat do sprchy aneb Jak mi pomohla kočka

Jste už ve sprše, jenom ten finální krok ne a ne udělat? Buďte fklidu, to je naprosto normální. Já jsem s tím měl občas taky trochu problém. Vyřešil jsem to po svém.

Máme doma kočku. Mouratou, pár měsíců starou, v pořadí už čtvrtou, asi kříženou s veverkou. Šura je strašně zvědavá, fšude vleze a bohužel také (skoro) fšechno sežere, nebo alespoň odegustuje. Dokonce i použité ucpávky do uší, ale ty jejímu žaludku se ctí odolaly. No a tahle kočka dělá ráno poměrně často docela zásadní brajgl. Vzal jsem ji s sebou do koupelny, ona už se nějak zabaví. Místo toho, abych se soustředil na ty psychicky náročné pocity při sprchování, soustředím se na kočku. Kočce bylo moje otužování pochopitelně putna a pustila se do zkoumání pračky a jejího okolí.  Já se zase soustředil na to, co dělá kočka. A světe zboř se, ale ono to jistej účinek mělo!

Máte-li tedy podobný problém, můžete jej zkusit vyřešit podobnou cestou. Pokud nemáte kočku, zkuste třeba manželku nebo Punťu (popř. Rexe, Azora, Brocka, Sandy, …).

A když všechno selže, nic nekomplikujte a prostě to udělejte.

Zeptal jsem se na názor na takováto perfektní rána odborníka na osobní rozvoj Davida Grubera. A zde je v kurzívě jeho krátký komentář:

„Samozřejmě se všemi takovýmito iniciativami a snahami nadšeně souhlasím. Vždycky mne fascinovali ti lidé, kteří se snaží dělat svou práci a své životní procedury promyšleně, nadprůměrně a co nejlépe. Špičkovými výkony snaživých lidí jsem celoživotně nadšen – ať už těmi mediálně známými osobnostmi  (Ivan Lendl nebo třeba Gábina Soukalová ve sportu, Bohdan Pomahač v medicíně,  T. A. Edison ve fyzice) nebo i mediálně zatím neznámými lidmi (stolař ze sousední vsi ve výrobcích ze dřeva, restaurace U Raušů či polská Jadlodajňa zde v gastronomii, Kulinářská akademie Radka Šubrta v tomtéž, výsledky stovek mých úspěšných žáků po celém světě jakbysmet...).

Já podobná skvělá rána praktikuji v devadesáti procentech svých rán už mnoho let. Naprosto studená sprcha je samozřejmostí, skoro vždy i rozcvička na protočení všech kloubů – čím vyšší věk, tím je to důležitější – občas si dám místo té rozcvičky zhruba tři kilometříky joggingu. Nečiní mi problém vlézt v lednu nebo únoru pod splav horské říčky Čeladenky a udělat dvacet temp tam a dvacet zpátky v přilehlé tůňce.

Oni jsou pořád ještě lidé, kteří to takhle nedělají? :-)“

Mějte se prima, užijte si sprchu a ať ani kapka ledové vody nepřijde nazmar!

Michal