Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fotbalisté v utkání s Chorvatskem předvedli, jak moc nám chybí osobnost typu Pavla Nedvěda

18. 06. 2016 19:57:56
Tento článek jsem se rozhodl napsat poté, co jsem včera shlédl několik jiných článků, oslavujících tzv. „skvělý závěr“ českého reprezentačního mužstva.

Zápas s Chorvatskem jsem, kromě cca 20 minut počátku druhého poločasu, viděl celý. A nebyla to zrovna hezká podívaná. Nevadilo mi, že Chorvati naprostou většinu zápasu dominovali. Nevadila by mi ani menší technická vyspělost a sehranost našeho týmu. Ale, s prominutím, sere mě absence snahy a vůle po vítězství (snad s výjimkou posledních několika minut). Až to občas vypadalo, jako by ti kluci ani neměli chuť moc hrát ... jako by si prostě přišli jenom trochu zatrénovat. Výsledné remíze proto výrazně pomohla snad jen souhra šťastných náhod ve prospěch českého celku. Svatej Šebestián měl zatraceně těžkou šichtu. Ufff!

Kam se, do prdele, poděla ta proklamovaná soudržnost, to pověstné české srdce?! Kde je ta bojovnost a nasazení, které předvedl český tým na EURO 1996? Kde je ta touha na sobě tvrdě do úmoru makat, doslova padat hubou do bláta, dát do zápasu absolutní maximum? Pilovat techniku pořád a pořád až do samýho zblbnutí? Přidávat si v tréninku, jako to pravidelně dělal Grande Paolo, svého času možná nejlepší fotbalista světa? Jako to pravidelně dělá Jaromír Jágr, který i ve svých 44 letech ještě patří mezi širší špičku NHL?

Osobnosti typu Pavla Nedvěda zřejmě došly, prostě nejsou. Proč dříve byly a proč nejsou dnes? Co se, kurva, změnilo? Je to snad tím, že dnes si mohou dovolit hrát na závodní úrovni fotbal pouze kluci (a holky) movitějších rodičů, a ostatní, kteří třeba mají talent a vůli Pavla Nedvěda, ale jaksi na to finančně a časově nemají, prostě ostrouhají a de facto nikoho nezajímají? Možná na tom něco bude. Jestli by stát měl podporovat sport, tak rozhodně tím, že dá solidní šanci těmto lidem. Nikdo mi nevymluví, že člověk, který pochází z nuznějších poměrů (nebo dokonce žije v nedostatku), a má reálnou touhu něco dokázat, bývá v dosažení svých cílů obvykle úspěšnější než ten, kdo žije v materiálním přebytku (nebo dokonce má, na co si vzpomene).

Je snad náhoda, že koncem a na přelomu 90. let minulého století patřil jak český fotbal, tak český hokej minimálně k evropské špičce, zatímco od té doby zažívá v podstatě setrvalý sestup? Je za tím i posun a změna hodnot v české společnosti? Pohrdání autoritami, neúctou a neochotou k poctivé, dlouhodobé práci a fair-play na jedné straně, a touze rychle získat peníze, slávu a osobní moc na úkor druhých, a oháněním se lidskými právy na straně druhé? Zaměření se na vnějškovitou image místo na píli a chuť být prospěšnějším a lepším (fotbalistou, sportovcem, člověkem, ...) pro všechny? Řekl bych, že ano. Krize českého fotbalu je dle mého názoru především důsledkem krize hodnot české společnosti.

Český fotbal by měl projít těžkou, hlubokou sebereflexí. A fandové, noviny, sportovní deníky, trenéři, různí funkcionáři a všichni ti přemoudřelí žvanilové kolem by měli pro tohle udělat totální maximum! A ne si pokrytecky lhát do kapsy prohlášením o skvělém, výtečném, ba přímo fantastickém závěru našich hochů (ano, uznávám, někteří z nich hráli na tu bídu docela dobře, trenéra Vrby mi bylo upřímně líto).

Kdo ví, třeba se jednou dožijeme doby, kdy přijde nějaký další Grande Paolo nebo Grande Paolové se svou neuvěřitelnou zarputilostí pro hru, pracovitostí, ochotou padat na hubu i za stavu 0:5 a smyslem pro fair-play, bez frňáku kdesi u stropu. Třeba se jednou dožijeme doby, kdy bude český fotbal patřit opět k evropské a světové špičce se solidní šancí zvítězit na EURU či mistrovství světa. Třeba se jednou dožijeme doby, kdy český fotbalista (sportovec) bude zárukou jak hráčských, tak především lidských kvalit, a nikoliv občasným synonymem pro zchlastané, namachrované, nagelované individuum, které se chová, jako by mu patřil celej svět!

Sportu zdar a fotbalu zvláště!

Autor: Michal Konopa | sobota 18.6.2016 19:57 | karma článku: 22.16 | přečteno: 584x

Další články blogera

Michal Konopa

Krátké pojednání nejenom na téma událostí posledních dnů

Podstata některých problémů je někdy až komicky prostá, podstata jejich řešení může jít na první pohled proti naší přirozenosti.

2.12.2016 v 18:10 | Karma článku: 6.81 | Přečteno: 168 | Diskuse

Michal Konopa

Opravdu musíme hned všemu slepě věřit?

K napsání tohoto článku mě nepřiměly pouze události posledních dnů, ale i diskuse pod podobně laděnými články na blogu.

30.10.2016 v 9:19 | Karma článku: 38.75 | Přečteno: 1448 | Diskuse

Michal Konopa

Vyzkoušejte si: Minitest pro připuštění k hlasování o věcech EU

Nebojte se, žádný takový test, kterým by se museli voliči nejprve kvalifikovat pro postup do volební místnosti, neexistuje. Tedy alespoň v to pevně doufám. Víme ale s určitostí, že tomu tak někdy nebude v budoucnu?

25.6.2016 v 19:37 | Karma článku: 25.56 | Přečteno: 898 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Vrba

Když dorazí temný stín

a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

28.6.2017 v 9:45 | Karma článku: 13.02 | Přečteno: 356 | Diskuse

Václav Vít

Odpočinkové, okurkově sezonní zpravodajství.

Jde o účelově, rádoby humorně nadnesený ohlas skutečných událostí, které zas nejsou tak veselé. Doufejme, že nepodlehne cenzuře.

28.6.2017 v 9:44 | Karma článku: 2.98 | Přečteno: 175 | Diskuse

Vlasta Bohdalová

Objevení Ameriky dne 26. června 2017

Dne 26. června 2017 objevili v Hospodářských novinách Ameriku. Platy českých učitelů jsou nejnižší v Evropské unii a v OECD. Výdaje na žáka (počítáno v paritě kupní síly) jsou také nejnižší. Podíl školních výdajů na HDP je...

28.6.2017 v 8:13 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 302 | Diskuse

Jiří Havlíček

"Z cizího krev neteče“

Nikdy mě nenapadlo, že v životě uvidím přímo na vlastní oči, jak se může stát z nevýrazného "šetřílka“ nenažrané monstrum, které postrádá jakoukoliv známku soudnosti.

28.6.2017 v 7:53 | Karma článku: 21.19 | Přečteno: 673 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Manželská hádka - válka nebo happy end?

Tvrdost. Neústupnost. Válečné masky pevně nasazeny. Meče naostřeny a štíty pečlivě nazdobené děsivými obrazci. Dva nesmiřitelní bojovníci odhodlaně stojící proti sobě. Nesmiřitelní a neúprosní. Připraveni druhého srazit na kolena.

28.6.2017 v 7:15 | Karma článku: 6.90 | Přečteno: 256 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 808

Idealista a maximalista snažící se o rozumný kontakt s pevnou zemí. Se zálibou v hledání efektivních řešení problémů všeho druhu a překonávání skutečných výzev a hranic vlastních možností. Mám za to, že k dosažení i těch největších životních cílů lze dojít efektivní, pohodovou cestou bez toho, aniž by byl človek nucen jednat v rozporu se svými zásadami. Jasně, ne každý den je posvícení, ale bez alespoň špetky toho neurčita by život byl asi pěkná nuda. Oblíbený citát: "„Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít." Honoré de Balzac.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.