Skoro bych řekla, že to, co píšete ze začátku, to de facto rozhořčení, sdílím taky. Přesně - chybí zápal pro hru. To snad není ani o penězích, kupodivu. Španělé jich mají jistě víc, a přesto mají motivaci.

A co se týka Pavla Nedvěda? Pro mě jednoznačně největší dříč na trávě. Skvělej fotbalista!:-) Na dalšího podobného si budeme muset počkat. Pokud vůbec.....přijde.

Docela by mne zajímalo, kolik z dnešních reprezentantů si v tréninku (pravidelně) přidává.

Poznat, co ještě neumím, co mi nejde, a s pokorou a pílí se pustit do práce. To by přece mělo být normální, zvláště když něco provozuju na celostátní, evropské (světové) úrovni.

Tak to ještě připomenu hokejový případ Růžička. Hokej je finančně celkem náročný, ale jak je vidět, nestačí, aby rodiče měli na výbavu atd., ale ještě musí podmazávat. Sešup je zákonitý.

Já si dovolím vyslovit kacířskou myšlenku.

Za starého režimu nebylo moc co dělat a tak jsme jako kluci trávili většinu volného času na plácku čutáním do meruny. A právě v tom nejmenším věku se vybrušuje ta jemná svalová koordinace, která dělá velké fotbalisty. Dneska maj kluci možnosti počítačových her, extremních sportů a zábavných akcí všeho druhu, taky se dá cestovat prakticky kamkoliv a tak plácky trochu osiřely...

Vidím to podobně. To možná tak trochu souvisí s tím, jaké silné postavení má Brazílie ve světovém fotbalu. Myslím, že Roberto Carlos patřil mezi ty, kteří měli hlouběji do kapsy.

Právě! Zoufale chyběl silný střed - který jsme čekali od Rosického a Plašila a pak už nefungovalo vůbec nic, stačilo, aby jeden obránce udělal chybu a byli jsme v háji...Pak kupodivu přišel zázrak, když trenér pustil na hřiště mladé nadržené útočníky - Škodu a Necida, to rozhodlo.

Škoda byl asi nejvýraznější. Rosický sice moc vidět nebyl, ale nějakou snahu jsem od něj zaznamenal (a po jeho přesném centru padl náš první gól).

Máte naprostou pravdu. Tak je to i v naší politice.

Bohužel ano, nedávno např. to náhlé slučování elitních policejních útvarů.