Co můžeme dělat? A co třeba vyjádřit naši nespokojenost přímo v Bruselu?

V důsledku stále „dynamičtější“ politiky EU se lze poslední dobou nezřídka kdy setkat s otázkou, CO vlastně mohou lidé sami dělat s tímto stavem. Je možné se nějak (efektivně) zapojit?

Přehnané emoce vedou k neefektivitě

Nejprve bych ale chtěl říct pár slov k emocím, které jsou i zde na blogu dost cítit. Emoce mohou člověku dost výrazně pomoci. V rozumné míře umožňují koncentrovat se na objekt zájmu, třeba na studium cizího jazyka. Kdo by neznal takový ten správný zápal pro věc. Emoce vám umožní pokračovat, fungovat dál a nevzdat to. Více o této problematice pojednává např. David Gruber (také zdejší bloger), autor konceptu psychovzorců.

Pokud je ale člověk pod přehnaným tlakem emocí, zákonitě dělá chyby a efektivita jeho práce se výrazně snižuje. To víme všichni z praxe. Navíc, občas je žádoucí takový ten správný odstup od problému. Jak na to? Já osobně to například dělám tak, že si celou situaci představím jako (politickou) hru a jednotlivé persony (např. pana Schulze) jako protihráče. Já jednám ve svém zájmu, protihráč zase ve svém. To mi umožňuje nebrat si určité věci osobně a soustředit se výhradně na cíl – prostě vyhrát. Nenávist (nebo nějaká osobní antipatie) celou věc značně komplikuje, tak proč bych se měl zdržovat nenávistí k panu Schulzovi? Když hrajete s kolegou např. šachy, také jej, coby svého protihráče, během hry nenávidíte, nebo se soustředíte na hru samotnou? Co vede k lepším výsledkům?   

Co tedy konkrétně ...

Ač to tak na první pohled vypadat nemusí, možností je poměrně dost. Záleží především na vašem odhodlání, schopnostech, možnostech, ale i osobní odvaze, drtivá většina lidí by podle mne však uplatnění našla.

Zásadní věc podle mne spočívá v umění pracovat s informacemi. Nenechat sebou manipulovat, alespoň trochu si překládané informace ověřit také z jiných (věrohodnějších) zdrojů. A naopak si umět potřebné informace najít. Elementární, řeknete si. Ale divili byste se, kolik lidí toto moc dobře neumí (včetně mě, někdy).

Pokud vám něco není jasné, nebojte se zeptat se přímo odborníků, např. na ekonomiku, politiku apod. Ptejte se na jejich osobní názory ohledně EU a jejího fungování nebo nefungování do budoucna. Je možné EU nějak efektivně reformovat? Vidí oni nějakou schopnou, smysluplnou alternativu? A za jakých předpokladů?

Třeba by se některý z nich uvolil uspořádat přednášku na toto téma pro širší veřejnost – dá se totiž předpokládat, že bude spousta podobných dotazů.

Přestat s blogováním? Spíše rozšířit působnost na EU

Občas padla zmínka v tom smyslu, že nemá moc smysl psát (články). Neřekl bych. Nějaký velmi chytrý bloger (jméno si již bohužel nepamatuji) napsal nádhernou větu, něco ve smyslu: „Blogy jsou hlídacími psy médií“. PŘESNĚ TAK!

Dále je potřeba zmínit důležitou věc: nejde přeci zdaleka JENOM o to, psát česky pro Čechy (resp. pro ty, kteří češtinu ovládají). Podle mne by bylo velmi žádoucí věnovat pozornost také zahraničí, především a logicky Evropě. Co to konkrétně znamená? Například číst a komentovat články v zahraničních médiích, jazykově zdatnější si tam mohou založit blog a psát vlastní články. Upozornil bych na jednu důležitou věc: vaše digitální stopa je vaše vizitka. Nějakým vulgárnostem, podlým praktikám apod. bych se tedy zcela vyhnul. V neposlední řadě je to totiž též otázkou prestiže lidí z východní Evropy – ukázat, že nejsme nevzdělaní, hloupí, ubozí pololidé, jejichž přednostním zájmem je pěstování slunečnic a výroba věžních hodin. Ukažme jim naopak, že jsme kultivovaní,  vzdělaní, dobře vychování. Že všechny ty lži, co o nás vytrubují některá zahraniční média, prostě NEJSOU pravda. Nenechte se proto vyprovokovat nějakým debilem k prudké reakci (aby na to potom nebylo poukazováno) – zkuste na to jít naopak s nadhledem Hynka Kmoníčka, i když to může být někdy dost obtížné, to uznávám.

„Spanilá jízda“ do Bruselu

Pokud nechete být pouze „klávesnicovým aktivistou“, což to vzít trochu od podlahy a jít vyjádřit svoji nespokojenost s nynější politikou EU přímo na místa k tomu nejpovolanější? Například formou shromáždění (demonstrace) lidí ze států střední a východní Evropy, typicky ze států V4, nejlépe někde blízko institucí EU. Myslím, že by nebylo od věci, kdyby došlo k nějakému bližšímu setkání těch „ubohých pololidí“ z východní Evropy s „bruselskými bohy“, kteří o těchto pololidech rozhodují (případně jim i hrozí). Chtěl bych vidět, jestli by měl někdo z těch „bohů“ vůbec odvahu před tolika lidmi vystoupit, kdyby se jich tam sešlo třeba 30 tisíc. Podobně, jako každý muslim koná pouť do Mekky, myslím, že by nebylo špatné, pokud by každý občan EU vykonal pouť do Bruselu.

Jasně, vyžadovalo by to dost práce celé to naplánovat, zkoordinovat, zrealizovat. Zajisté se najde někdo, kdo bude poukazovat na těžkosti a nemožnost realizace. Když se chce, všechno jde. Správnej českej Pepík se poradí v každé situaci, na toho nemají ani bruselští byrokrati s celou tou jejich přerozdělovací aparaturou. Nejenom zlatý český ručičky, ale také hlavička (tím teď přímo nemyslím Tomáše Skuhravého).

Zajisté se najde někdo, kdo bude poukazovat na osobní praktickou nemožnost zúčastnění se celé akce.

Typicky:

• cesta stojí moc peněz
• je to dlouhé cestování, chtěl jsem být na chatě
• už s přáteli mám něco v plánu
• ....

K tomu řeknu toto: Pokud se nějaká taková akce již bude konat, tak jestli se zúčastníte nebo ne, je JENOM a POUZE na vás. Jenom vy máte právo o tom rozhodnout.

Děkuji za pozornost a přeji hezký den