Tento článek jsem se rozhodl napsat po zhlédnutí úterní debaty na Primě, která svým netradičním formátem sice trochu připomínala televizní estrádu, zároveň však odhalila zajímavé skutečnosti …
Slušnost a vysoká politika
Každý člověk by měl obecně dodržovat elementární pravidla slušnosti a vzájemné úcty. Přirozeně se vám bude lépe jednat a žít s někým, kdo je slušný (v tom obecně známém slova smyslu) než s někým, kdo si s morálkou příliš hlavu neláme. Slušný soused – to je dnes, kdy nemálo lidí myslí především samo na sebe, docela terno. Na tom se asi všichni, doufám, shodneme.
Zdánlivá idylka se ovšem často začne měnit ve chvíli, kdy vám a vaší protistraně o něco skutečně jde a každá strana má přitom zcela jinou představu o výsledku. Například pokud se rozhodnete postavit si dům na svém pozemku a soused, dříve extrovní slušňák, je poněkud jiného názoru. Pak to může skončit i soudními tahanicemi, kdy se v rukavičkách asi příliš nejedná. A teď si představte, že se nebude jednat o „nějakej blbej dům“, ale třeba o zakázku v hodnotě mnoha miliard, o důležité politické rozhodnutí, nebo o jinou, podstatnou výhodu pro občany státu, jehož jste prezidentem. Kdo má výhodu? Ten, kdo umí dobře kecat a tvrdě si hájit svůj zájem anebo ten, kdo je vždy a za všech okolností slušný, spíše v defenzívě, moc se neprojevuje a raději vychází ostatním vstříc, než aby se zachoval kapku neslušně? Myslím, že odpověď přirozeně známe asi všichni (ale jsme ochotni si ji připustit?). O tom, jak někdy vypadají jednání v EU strukturách, velice pěkně pohovořil jejich přímý účastník, někdejší tajemník pro evropské záležitosti, Tomáš Prouza zde. Opravdu vřele doporučuji. O nějaké vycizelované zdvořilosti si absolutně nedělejte iluze.
Proto, když jsem viděl pana prof. Drahoše v rétorickém souboji s Milošem Zemanem, definitivně jsem opustil svou předchozí, možná trochu naivní představu, že by nás tento člověk – pan profesor – mohl kdy v budoucnu nějak efektivně zastupovat ve věcech, které jsou pro náš stát zásadní. Absolutně si nedovedu představit jeho jednání s Putinem, Macronem, Trumpem, Junckerem, Martinem Schulzem a jinými matadory světové politiky - pokud by šlo o něco víc než jen o pokládání věnců. Hovořit na fórech, obhájit svůj (ne vždy populární) názor před širším publikem nebo nedej bože náš státní zájem. On je totiž každej kamarád a každej vás zve na návštěvy, když se ví, že jste hodný a že jaksi neděláte problémy (čti: nekonkurujete mu). Ale opravdu chceme, především v mezinárodní politice, takovýto typ vztahů (de facto nadřízený - podřízený)?
Nemyslím, že by pan Drahoš byl zlý člověk. Působí vcelku sympaticky a noblesně, je inteligentní … zkrátka akademik se nezapře. Jeho přítomnost na různých výročích a oslavách by určitě nikoho neurážela, naopak - byla by jejich ozdobou. Pokud by se funkce prezidenta sestávala skoro výhradně jenom z těchto činností, tak by byl pan Drahoš rozhodně přijatelným kandidátem (asi vůbec nejpřijatelnějším z kandidátů). Jenomže dnešní (zahraniční) vysoká politika bohužel pouze o tomto ani zdaleka není. Navíc, pan Drahoš opravdu neprokázal žádné hlubší znalosti ani českých politických reálií, viz. třeba ten Zemanův dotaz ohledně navrácení majetku církvím a jeho zdanění. Je vidět, že se v politice prostě nepohybuje (což není výtka, to je prostě fakt, který snad uzná každý, kdo má hlavu mezi ušima). O jeho názorové konzistenci např. na téma imigrace upřímně pochybuju – "ukrajinské" vytáčky ohledně Zemanem citované věty na počet imigrantů byly příliš i pro některé jeho dosavadní podporovatele. Vůbec nechápu, proč do toho pan Drahoš vlastně šel (spíše si myslím, že se do toho nechal někým dostrkat). Trochu mi připomíná slušňáka Petra Nečase - obázek o jeho působení coby někdejšího předsedy vlády si udělejte sami.
Dnešní vysokou politiku bych při troše mé obskurní fantazie přirovnal k fotbalovému utkání. Sem tam se hraje prasácky, fauluje se (za zády rozhodčího), simuluje se. Jasně, Miloš Zeman občas někoho zatahá za dres, sem tam nastaví soupeři nohu, občas přifilmuje pád a dohaduje se s rozhodčím (kdo je asi analogem rozhodčího na mezinárodní politické scéně?). Pokud z toho jeho tým bude mít výhodu. Je to logické. Stejně jako ve fotbale se taktéž ve vysoké politice nehraje na to, kdo bude slušnější a důstojnější, ale na vítězství!!! A u pana Drahoše si bohužel vůbec nejsem jist, zda by byl schopen takříkajíc zatáhnout za záchrannou brzdu, pokud by hrozilo nebezpečí, že útočník soupeře poběží sám na branku …
Závěrem …
Jo, pan Drahoš je slušný, zdvořilý a inteligentní člověk. Ale, ve světle všeho výše uvedeného, je opravdu vhodným kandidátem na funkci prezidenta? Podle mne nikoliv. Mezinárodní politika totiž opravdu není o tom, kdo bude slušnější a důstojnější, ale především o efektivním hájení státních zájmů. A to tím více, čím je počet obyvatel daného státu nižší.
Šťastnou ruku u voleb!
