Recenze knihy Jak se efektivně učit cizí jazyk

Pokud se chystáte ke studiu cizího jazyka nebo se jej již učíte, mohla by vás zajímat kniha: Jak se efektivně učit cizí jazyk.

V následujícím textu se zaměřím na její již sedmé vydání. Autorem je přední známý český novátor a inovátor metod z oblasti technik duševní práce David Gruber.

Více informací o autorovi najdete např. zde:
http://www.gruber.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=66&Itemid=112

DŮLEŽITÁ POZNÁMKA NA ÚVOD:
Jsem si dobře vědom toho, že texty delší než 2 strany se obvykle nečtou, zde byste však, milí čtenáři, mohli udělat drobnou výjimku, neboť čtení o pár minut delší může ušetřit řadu dní, týdnů, možná i let na získání jedné z klíčových dovedností moderního člověka.
V letech 1990 – 2008 vyšlo šest vydání ve více než patnácti dotiscích, ve čtyřech jazycích (česky, slovensky, anglicky německy), prodalo se jí přes 140 000 výtisků.  Někteří lidé přitom o této knize ještě vůbec nevědí.

1. část: Psychologie učení I

První část zeširoka a od píky rozebírá celý proces studia cizích jazyků. Od prvotní motivace, proč se vlastně dnes učit angličtinu, přes praktické rady výběru jazykové školy, až k základním zákonům efektivního studia cizích jazyků a podstatě simultánní četby.

Anglicky kdo nehovoří, penězi nedisponuje

Hned v úvodu nás autor vtipnou formou trochu postraší možnými důsledky plynoucími z neznalosti angličtiny - hlavně s ohledem na profesní dráhu jednotlivce. Následují autorovi osobní zkušenosti coby vyučujícího anglického jazyka. Autor nemaluje na růžovo skutečnost, že pro efektivní studium je nezbytně nutné přiměřené, důsledné úsilí studujícího, což leckdy nebývá vůbec snadná věc, ba právě naopak. Zároveň však nabízí návod, jak takovéto různé těžkosti minimalizovat a celé studium výrazně zpříjemnit při výrazně vyšší efektivitě.

Autor jde k samotnému jádru věci, k podstatě celé problematiky a srozumitelnou formou vysvětluje fundamentální principy a zákonitosti. Není to soupis nějakých babských rad rozesetých porůznu na studentských webech.

V této knize se, milí čtenáři, dozvíte např. i to, PROČ až 90 procent lidí při studiu cizího jazyka v určité fázi selhává. Pár stránek se zaměřuje také na problematiku úspěšného výběru vhodného jazykového kurzu - jak rozpoznat dobrý a špatný kurz, na co se zeptat, po čem se pídit, na co si dát hlavně pozor atd.

Opěrné body studia jazyků

Hlavní roli ve studiu cizího jazyka hrají dle autora 3 faktory (nazývá je opěrnými body): metoda výuky, učitelova osobnost a žák. Podle autora jsou všechny tyto faktory stejně důležité, a pokud jeden vypadne ze hry, má to na celkový výsledek fatální vliv.

Čtvrtý opěrný bod si zasluhuje zvláštní pozornost a je proto také uveden zvlášť. Autor jej nazval P-N-V. Jedná se o techniku duševní práce, jak se přinutit, jak nepřestat, jak vytrvat až do úspěšného konce. Autor podotýká, že snad každá výuková metoda pokládá za samozřejmost, že si sedneme k učebnici, ale právě to samotné usednutí je ta největší nesamozřejmost. S pomocí P-N-V, která je popsána ve 2. části knihy, lze potom tuto potíž korigovat.

Následuje poměrně dlouhá podkapitola s názvem Základní zákony efektivního studia cizího jazyka, což je vlastně takový soubor obecně platných principů, rad a doporučení, co v praxi funguje a čeho se naopak vyvarovat. Autor vyvrací některé zažité představy, dlouho považované za platné. Věděli jste např., proč je někdy lépe nemluvit s rodilým mluvčím perfektní angličtinou? Nebo které situace z reálného prostředí nacvičovat především? Odpovědi mnohé z vás překvapí.

Je zde také popsána metoda, jak NESTUDOVAT, ale přitom NASTUDOVAT. Některým lidem se tato metoda v praxi osvědčila natolik, že ke studiu (nejenom) jazyka používají již pouze a jenom tuto metodu.

V poslední podkapitole první části autor rozebírá nebezpečí, které číhá na mírně a středně pokročilé. Jakého omylu se někteří jazykáři v dobré víře dopouštějí vůči svým žákům a kam až to může vést? Co všechno může způsobit neznalost třeba jenom 5-ti procent slovíček? Kromě odpovědí na tyto otázky zde najdete i recept na to, jak si krok před cílem, lidově řečeno, nenabít hubu.

2. část: Psychologie učení II

Tato část je vytvořena pro anglicko-českou simultánní četbu. Podrobněji rozebírá především známý problém, zmíněný v předchozí části knihy: jak při studiu cizího jazyka nepřestat, jak vytrvat, a další věci s tím související. Vše je doplněno praktickými příklady.

Na příkladu pana X, průměrně inteligentního a sečtělého, autor srozumitelnou formou demonstruje, jak vypadá typické selhání při studiu cizího jazyka. Od jeho počátečního nadšení po závěrečné konstatování typu: „Neznal jazyk – umřel. Znal ho dobře – umřel taky“. Autor ukazuje, PROČ pan X praštil s učením, PROČ selhal.

Při rozboru problematiky, JAK ve studiu nepřestat, abychom nedopadli jako pan X, autor zmiňuje body, jako přiměřenost cíle, počáteční nápor, nebezpečí autoprojekce nebo i vysoké vnitřní sebevědomí. Stručně, ale přitom srozumitelně u každého z nich vysvětlí, o co vlastně jde, a doplní ho návodem na snadné použití v praxi.

Jak se zkoncentrovat?

Naprosto fundamentální princip úspěšného studia je podle autora umění koncentrovat svou mysl na předmět studia. Autor dále uvádí a vysvětluje matematický vzorec koncentrace (podrobněji zde:
http://www.gruber.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=226&Itemid=106).
Jedná se o tzv. psychovzorec profesionální koncentrace. I pro nematematika z uvedeného popisu psychovzorce snadno vyplývá, že klíčové zbraně pro studenty cizího jazyka jsou představivost a fantazie. Zatímco mnohými, zvláště pak učiteli opěvovaná vůle má pouze marginální, leckdy dokonce kontraproduktivní účinek. Proč tomu tak je? Zkuste si něco vyhledat také o dalším psychovzorci - opozici podvědomí.

Autor věnuje také podstatnou část textu psychoekonomickému aspektu studia. Vysvětluje, co to je, PROČ je tato věc důležitá a k čemu může vést její nerespektování. Zavádí pojem tzv. psychoekonomický horror, což je stručně řečeno stav, kdy jsou naše psychoekonomické náklady podstatně vyšší než naše psychoekonomické výnosy. Dočtete se také, JAK se do tohoto stavu nedostat.

Veškerá výše uvedená teorie je potom pěkně ilustrována na množství příkladů z reálného života. Na konci knihy jsou uvedeny praktické, cílené příklady pro zefektivnění studia angličtiny a němčiny.

Doplňky a co ještě v knize najdete

Doplňkem knihy je CD s anglicky namluvenou částí knihy (viz. 2. část knihy). CD je namluveno rodilým mluvčím (Brett Gray).

Na koncích jednotlivých podkapitol nebo skupiny několika podkapitol je věnován prostor jedné nebo několika stránek přímo pro poznámky čtenáře. V tomto prostoru jsou rovnoměrně předtištěny otázky. Účelem je přimět čtenáře k zamyšlení nad danou otázkou a přímo ZAPSÁNÍ si odpovědi do volného prostoru pod otázkou. I já musím potvrdit, že aktivní práce s textem formou průběžného ZÁPISU má jinou kvalitu, než když si prostě „jenom“ čtu.

Moje poznámky a připomínky

Je osobní vedení opravdu nutné?

Já osobně vidím jako opěrné body především žáka a metodu učení. Žák je jasný – a ten, ať již se učí jakkoliv, nějakou metodu používá vždy. Osobní vedení vidím spíše jako možný doplňující opěrný bod, nikoliv jako bod nutně fundamentální. Ale co si budeme povídat, většina lidí pravděpodobně nějaké osobní vedení má nebo alespoň po jistý čas někdy měla. Nemyslím si, že v dnešní době je pro každého nezbytně nutné mít učitele. Důkazem je autor sám, přesněji jeho příběh zde:
http://www.gruber.cz/index.php?Itemid=112&id=66&option=com_content&task=view

Navíc, autor sám o sobě v této knize tvrdí, že nemá žádný výjimečný talent na jazyky. Podotýkám, že takto se učil před několika desítkami let, kdy množství a kvalita různých pomůcek studia byla v porovnání s dneškem naprosto nesouměřitelná. Proč by někdo, průměrně nadaný, s podobnými podmínkami ke studiu jako autor, dostatečně proškolen v používání téže metody, nemohl dosáhnout týchž nebo podobných výsledků v přiměřeném čase? Autor na straně 87 úžeji specifikoval, že pro účely této knihy chápe „naučit se cizí jazyk“ víceméně ekvivalentně jako „složit státní jazykovou zkoušku“. Možná, že na základě svých zkušeností došel k závěru, že naprostá většina lidí se, až na výjimky, bez nějakého osobního vedení na tuto jazykovou úroveň nedostane.

Studium vs. spánek

Autor občas s souvislosti se studiem píše o pokročilé večerní hodině, občas dokonce o studiu na úkor části spánku, viz. třeba příklad pana X. Moje zkušenosti jsou ovšem takové, že nekvalita nebo i pravidelný mírný nedostatek spánku (třeba zkrácení o půl hodiny na den) se po delším čase (týdnech, pár měsících) spolehlivě projeví. Spánek je, především z hlediska regenerace mentálních sil, nenahraditelný. Do jeho substituce za studium bych proto já osobně nešel, ani kdyby se jednalo o „pouhých“ 30 minut denně. Snad pouze v mezní situaci (ohrožení života, zdraví, financí, …) – autor takovou situaci v knize též popisuje. Myslím si, že v životě většiny lidí lze s úspěchem substituovat jiné činnosti, především sledování televize (s oblibou říkají, že je třeba být v obraze), bezcílné surfování na internetu atd. Klidně bych si ten příklad pana X dovedl představit v modifikované podobě, kdy se místo studia věnuje sledování obligátního zpravodajství nebo seriálu.

Zdravé vnitřní sebevědomí – základ, na kterém se dá stavět

Autor píše, že vysoké vnitřní sebevědomí je univerzální zbraň pro všechny techniky duševní práce. Já bych, na základě svých zkušeností, dokonce neváhal říct, že je to jedna z nejdůležitějších zbraní vůbec. Defakto každá činnost, má-li v ní člověk uspět, vyžaduje jistou dávku důvěry v sebe sama, ve své schopnosti. Takové to zdravé sebevědomí (narozdíl od toho patologického, které NENÍ v souladu se skutečnými schopnostmi svého nositele), se často a logicky získává postupně – na základě KONKRÉTNÍCH výsledků. Udělám úkol ->mám konkrétní výsledek -> zdravě se mi zvýší sebevědomí -> troufnu si na složitější úkol ->
…

Možná, že toto měl autor na mysli při zmínce o pozitivní eskalaci (strana 55). V každém případě jsem přesvědčen o tom, že by rozhodně nebylo na škodu, kdyby tuto problematiku trochu více rozvedl.

Vliv prostředí na koncentraci

Já osobně bych do vzorce ještě nějakým způsobem zahrnul také vliv okolního prostředí. Pokud se ve vašem studijním prostředí vyskytne např. nadměrná míra hluku, tak pakliže nejste zrovna budhistický mnich s letitou praxí, stoprocentně to na vaši koncentraci vliv mít bude. I když máte slušný návyk a vysokou emoční složku. Možná autor implicitně předpokládá vyhovující studijní prostředí samo sebou. Pokud se však bavíme rigorózněji o matematickém vyjádření koncentrace, potom by si podle mého soudu vliv prostředí vlastní složku ve vzorci určitě zasloužil. Dalo by se to pitvat i dál – např., že prostředí má vliv na emoční složku, ale to by bylo na mnohem širší diskusi. Pokud vás to zajímá hlouběji, kontaktujte autora.

V novější literatuře autor psychovzorec koncentrace již inovoval a vliv prostředí do něj zahrnul:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychovzorec#P.C5.99.C3.ADklad_.E2.80.93_Psychovzorec_profesion.C3.A1ln.C3.AD_koncentrace

Zajímavé na té inovované verzi psychovzorce je i to, že nabízí jisté řešení i pro lidi s tzv. „praktickou fantazií“, kterých není zrovna málo. Kdo to je? Takto nazývám lidi, kteří se mi jeví jakoby unavení, otrávení, umolousaní životem. Pro ně nemusí být používání představivosti a fantazie vůbec snadné. Jsou většinou léta navyklí používat představivost téměř výhradně v „praktickém“ slova smyslu (např. kde je levněji, kolik mě bude stát to a to, … ). Od těchto lidí častěji slyšíme výroky typu: „Má hlavu v oblacích.“, „Stůj nohama na zemi!“ apod. Původní vzorec stojí tak trochu proti nim: mají silný návyk nepoužívat efektivně hlavní zbraň – představivost..

Myslím si, že by stálo zato téma kvality prostředí trochu rozepsat – s užitečnými tipy do praxe. Lidí, kteří mají problém s tím, aby si připravili vhodné prostředí pro mentální činnost, nemusí být zase tak málo.

Celkové zhodnocení

Kniha splnila svůj cíl s přehledem. Snadno srozumitelnou formou popisuje věci, které by podle mne měl vědět každý, kdo to myslí s efektivním studiem cizího jazyka alespoň trochu vážně. Není to žádná vědecká publikace, ale přitom s lehkostí a nadhledem objasňuje fundamentální principy, boří některé zažité mýty, dlouho mylně pokládané za pravdu, nabízí v praxi snadno proveditelná řešení. Navíc je psána čtivě, řekl bych, typicky gruberovsky (ti z vás, kdo již nějakou knihu od Davida Grubera četli, rozumí. Ostatní se nechte překvapit.).
Pokud nevlastníte knihu Angličtina – No Problem, která již obsahuje informace z této recenzované knihy, a chystáte se ke studiu cizího jazyka nebo se jej již učíte, tato kniha rozhodně stojí za vaši pozornost.

Podrobnější informace o knize:

http://www.gruber.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=220&Itemid=87

http://www.gruber.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=221&Itemid=1

Kde můžete knihu sehnat:

http://gruber.inshop.cz/inshop/scripts/detail.asp?ItemID=45&Level=5

http://knihy.idnes.cz/jak-se-efektivne-ucit-cizi-jazyk-cd.html

POZNÁMKA: Tato recenze vznikla úpravou a přepracováním původní verze této recenze uvedené zde: https://michalkonopa.wordpress.com/2015/03/15/recenze-knihy-jak-se-efektivne-ucit-cizi-jazyk/