Karma? Děkuju, nechci.

Na první pohled trochu debilní myšlenka, avšak má své opodstatnění. Karma a karmování může být v určitých ohledech problematické.

V článku, který jsem napsal před více než půldruhým rokem, jsem trochu rozebral systém hodnocení blogových článků a navrhl jeho upgrade. Když si jej teď zpětně pročítám, změnil bych v něm jedinou větu:

„Rozhodnutí, která kritéria hodnocení použít pro ten který článek je do značné míry subjektivní záležitost, a i z tohoto důvodu bych nechal čistě na autorovi, která hodnotící kritéria hodlá čtenářům nabídnout – třeba žádná (kromě karmy).“

Definitivně bych vypustil poslední závorku.

Proč?

Po několika letech zkušeností s blogováním můžu spolehlivě prohlásit, že články s nějakou hlubší, neotřelou myšlenkou, nad kterými je třeba se trochu zamyslet, jsou bezpečně mimo možnosti nějakého rozumnějšího zhodnocení většiny čtenářů. X-krát jsem se setkal s případem, kdy jsem karmoval článek (pochopitelně, že ne svůj – aby mě zase nějakej blbeček nenapad), který jsem považoval za vysoce přínosný, a přesto jeho karma nedosahovala ani 10 nebo 15. A naopak, leckdy stačilo vyfrknout nějakou trivialitu na aktuální téma (něco, co je každému normálnímu člověku snad naprosto jasný) a karma byla násobně vyšší.

Jasně, karma je v principu subjektivní záležitost. Přesto se z ní sestavují žebříčky, a články, i s jinak velmi pochybnou přidanou hodnotou, jsou potom propagovány. Jasně, existuje sekce „Zaujalo nás“, ale je čistě na každém adminovi, co do této sekce vloží. Upřímně, někdy bych tam z výběru článků nedal ani jeden.

Co s tím? V principu je to snadné: pokud je mimo vaše schopnosti něco zhodnotit, tak byste to prostě hodnotit neměli. Ne, neexistuje žádný recept ani ostrá hranice, jak přesně a vždy poznáte, na co ještě máte a na co už ne. Chce se to řídit zdravým selským rozumem (sprosté slovo u „intelektuálů“ - asi proto, že jím zrovna neoplývají).  

Autor by, na druhé straně, měl zase zdravým selským rozumem zvážit, co je jeho cíl. Pokud vytvoří krásné dílo, které bude schopno plně pochopit pouze menší nebo malá část čtenářů, je velká šance, že toto dílo upadne v zapomnění. A to je škoda. Pro koho? Často bohužel především pro nás všechny, pro celou společnost! Uvědomme si, že náš nynější komfort stojí ve velké míře především na vzdělanosti a velkých, často revolučních myšlenkách, nikoliv na smajlících, nafocených a olajkovaných kravinkách nebo infantilních selfíčkách.  

Pokud autor dojde k závěru, že jeho článek většina čtenářů asi dost dobře nepochopí (a bude tedy pravděpodobně mít nízkou karmu), ale chce, aby nezapadl, jak to udělá? Kromě „Zaujálů“, závislých plně na libovůli admina, nijak. Přirozeným řešením by bylo takovéto články nějak vhodně označit (např. „Náročné“) a vyhradit jim zvláštní sekci (např. „Pro náročné“).

Jak s tím souvisí karma? Tak, že neudělení karmy je technicky samo o sobě hodnocení. Neudělením karmy stavíte článek do nevýhody oproti článkům, kterým jste karmu udělili. Je to v podstatě to samé, jako kdybyste udělovali body. Karma – max. počet bodů, žádná karma – 0 bodů a tudíž nejhorší možné ohodnocení. Neexistuje stav, který bychom nazvali „nehodnoceno“ a popravdě řečeno, ani nevím, jak by se takovýto stav nějak elegantně do nynějšího karmovacího systému promítl. Asi bychom museli zavést antikarmu, o níž se v minulosti také debatovalo, nebo něco na její způsob.

Částečným a tak trochu komplementárním řešením by bylo následující: nabídnout autorovi, aby si sám mohl rozhodovat o tom, zda povolí ohodnocení svého článku nebo ne. Podobně jako může rozhodovat o tom, zda povolí diskusi nebo ne. Klidně by mohla vzniknout nová, zvláštní sekce (nebo kategorie nebo filtr) „Neohodnotitelné“ (vymyslete jinej, sexy název), jejíž články by měly karmu nedefinovanou (nikoliv nulovou!!!).  Doufám, že nemusím explicitně zmiňovat, že antikarma by s tím mohla dobře koexistovat (proto jsem psal o komplementárním řešení).

Samozřejmě, že možnost rozhodovat o možnosti hodnocení svých článků není nijak inherentně spjata s jejich intelektuální náročností! Je to pouze jedna z možností pro autory, ať už jsou jejich důvody pro využití tohoto nástroje jakékoliv. Mě osobně nenapadá žádný rozumný důvod (snad vyjma technických obtíží realizace), proč by autor neměl mít možnost využití tohoto nástroje. Zkuste na nějaký přijít sami.

Drobná poznámka na závěr

Jasně, že karma se také počítá na základě počtu přečtení - a je to podle mne špatně. Připadá mi to jako míchání 2 rozdílných věcí. Totiž přečtení článku je nutná, ale nikoliv postačující podmínka k jeho (jakémukoliv) ohodocení. Tím, že si něco přečtu, ještě nic nehodnotím.